V noci jsem snil, že jsem motýlem

BYL JEDEN SUP, ten mi kloval do nohou. Boty a punčochy již rozerval, teď kloval již rovnou do nohou. Udeřil vždycky zobákem, pak mne několikrát neklidně obletěl a poté zas pokračoval v práci. Šel kolem nějaký pán, chvilku přihlížel a pak se zeptal, proč toho supa trpím. “Jsem přece bezbranný,” řekl jsem, “přiletěl a začal klovat, tu jsem ho chtěl ovšem odehnat, dokonce jsem se ho pokusil zardousit, ale takové zvíře má velikou sílu, také se mi chtěl vrhnout do obličeje, i obětoval jsem raději nohy. Teď už jsou skoro rozervané.” “Že se necháte takhle trápit,” řekl pán, “jednou vystřelit a je po supovi.” “Opravdu?” zeptal jsem se, “a chtěl byste to zařídit?” “S radostí,” řekl pán, “musím jen zajít domů a přinést si pušku. Můžete počkat ještě půl hodiny?” “To nevím,” řekl jsem a na chvíli jsem strnul bolestí, potom jsem řekl: “Prosím zkuste to pro každý případ.” “Dobrá,” řekl pán, “pospíším si.” Sup během rozhovoru klidně naslouchal a jeho pohled putoval mezi pánem a mnou. Teď jsem viděl, že všemu rozuměl, vzlétl, daleko se zaklonil, aby se mohl rozmáchnout, a jako oštěpař mi vrazil zobák skrz ústa hluboko do těla. Padaje na znak, zaznamenal jsem s pocitem osvobození, jak se nezachranitelně utápí v krvi naplňující všechny mé hlubiny, přetékající všechny břehy.